často kladené otázky

Všeobecně se do podmínek v Česku hodí odrůdy s ranou dobou dozrání. Námi nejvíce doporučovanou odrůdou je 'Ecker 2' a 'Bouche de Bétizac'. Jelikož se jedná o odrůdy bez pylu, je nutné k nim vysadit odrůdy s pylem - vhodná je napřiklad 'Précoce Migoule' nebo 'Brunella'.

Konečný spon stromů by měl být alespoň 8-12 m. 

Samozřejmě vždy záleží na kontextu - zda stromy sadíte jen v malém počtu do zahrady (kvůli opylování je potřeba mít minimálně 2 kusy různých odrůd), zda zakládáte sad, agrolesnický system nebo alej.

Doporučujeme spíše hustší výsadbu a tu potom v dlouhodobém horizontu prokácet. Takto daleko dříve dosáhnete relevantní produkce, zatímco případné ztráty mezi stromy budou méně relevantní.

Pokud sadíte větší počet stromů, tak například při rozteči řad 4 m je třeba řady protenčit až po 10 až 15 letech, aby se vytvořil dostatečný prostor.

V případě, že by se jednalo o alej bez dalších řad stromů po stranách, tak by protenčení stačilo i později. Mladé stromky ale ocení ochranu jinými stromy - toho lze samozřejmě dosáhnout i výsadbou jiných druhů stromů nebo keřů, které mohou být cenově dostupnější.

Pokud v okolí máte stávající populaci kaštanovníků setých, tak vám samostatný stromek opylují. (Nezáleží, zda se jedná o křížence druhů nebo čistou Sativu)

Jelikož je ale kaštanovník na většině území ČR poměrně vzácný, nabízí se dvě možnosti, jak na malém prostoru mít plodící kaštanovník:

1. Kombinace jakékoli středně rostoucí odrůdy z naší nabídky s jednou malou odrůdou, například 'Qing' nebo 'Sweet Surprise'. Tyto nízké odrůdy rostou velmi pomalu a při výsadbě s nimi můžete prostorově počítat jako třeba s lískovým keřem.

2. Dvojodrůdový poloodrostek - jedná se o 'Bouche de Bétizac', který má na termínálu naroubovanou opylovací odrůdu 'Précoce Migoule'.  Nabízíme už víceleté stromky o vyšce 200-240 cm ve 40 litrovém kontejneru. Cena za kus je 5000 kč bez dph.

Tyto stromky však vyžadují odbornější tvarovací řez - je potřeba pohlídat, aby terminál boční větve časem nepřerostl.

Pokud je stanoviště svažité, tak by nepropustná půda neměla představovat problém, jelikož nadbytečná voda odteče. Na rovině nebo v údolí lze kaštanovníku pomoci tím, že se vytvoří násep, do kterého je stromek vysazen. Nicméně je otázkou, zda takový násep stromu poslouží i při pokročilé velikosti.

Většina odrůd, které nabízíme, dorostou do výšky přes 10 metrů, přičemž u mnoha novějších odrůd zatím nevíme, jaké výšky mohou dosáhnout - navíc je výška stromu velmi závislá na stanovišti a péči. 

Můžeme Vám však doporučit obzvláště vitální nebo slabě rostoucí stromy: 

K bujně rostoucím odrůdám řadíme 'Skookum', 'Big Euro', 'Szego', 'Marsol' a 'Pandora'.

Nejmenšími odrůdami v naší nabídce jsou 'Qing', 'Sweet Surprise', 'Okei' a 'Ecker 1'. Tyto odrůdy pravděpodobně zůstanou nižší než 8 m.

Semenáče obvykle rostou bujněji než roubované stromy.

Většina odrůdových roubovanců začne plodit do tří let – pokud pro podporu růstu neodstraníme květy a taky, pokud je opylování dostatečné. Mnohé odrůdy plodí dokonce v prvním roce po naroubování. Obzvláště brzo plodí např. 'Bouche de Betizac' a 'Précoce Migoule'. Pokud strom plodí dřív, zpomaluje se jeho růst, takže je třeba zvážit, co je důležitější. Takže jak výšku stromu, tak první plody určuje především péče.

U námi nabízených odrůd by neměly být problémy s odolností v zimních mrazech.

Přesto u jednotlivých odrůd existují rozdíly: 'Bouche de Bétizac' může být poškozen od -16 stupňů níže (přičemž v naší výsadbě zatím přestály i -20°C); jiné odrůdy, jako například 'Skookum', by měly bez problému vydržet do -30°C, což však nemůžeme z vlastní zkušenosti potvrdit, protože rostliny, které u nás nabízíme, se s takovými teplotami ještě nesetkaly.

Kaštanovník kvete obvykle až po začátku června, takže se květů jarní mrazy netýkají (pokud by v červnu skutečně mrzlo, tak to žádný květ kaštanovníku nezvládne). Co je jarními mrazy ohrožené, jsou mladé výhonky, na kterých později vyraší květy – a to u většiny odrůd. Rozdíly jsou poměrně malé, lze ale s jistotou říct, že křížence C. Crenata vyraší o něco dříve než ostatní.

Několik odrůd dokáže i po poškozeních z jarních mrazů znovu obrazit – známa je v tomto ohledu odrůda 'Précoce Migoule'.

Křižence jsou vždy odolnější vůči nejzávažnějším chorobám než čisté C. Sativy, záruka na to však nikdy není. 

Nejlepší odolnost vůči kořenové hnilobě a nekróze mají semenáče C. Mollisima a C. Crenata. Naštěstí se obě tyto choroby v ČR vyskytují jen na několika málo místech, avšak tendence k rozšíření rostou. Mladé roubované stromky jsou vždy náchylnější, protože místo roubování je vstupním místem pro patogeny.

Kříženci C. Mollisima s C. Sativou mají obvykle lepší odolnost proti korové nekróze než kříženci C. Crenata s C. Sativou.

Při odpovídající péči však lze kultivary Crenata x Sativa úspěšně pěstovat i v oblastech s vyšším náporem patogenů.

Rádi bychom zdůraznili, že nejsme proti pěstování čistých Sativ – jen chceme zdůraznit riziko, které výsadba těchto stromů nese na místech, kde se vyskytuje fytoftorová kořenová hniloba a nekróza kaštanů, nebo v případě, že se tam rozšíří.

V lokalitách bez starých populací kaštanů, přes které se mohou choroby rychle šířit, může pěstování Sativ dobře fungovat po několik desetiletí. Na pozdní mrazy je většina Sativ poněkud méně náchylná než mnohé hybridní odrůdy a také lépe snášejí suchá stanoviště. Navíc jsou plody vhodnější k pražení, což je v Evropě obvyklou formou přípravy.

Osobně si myslíme, že stojí za zvážení, zda není jednodušší mít krátké sklizňové okno, protože je při sklizni nutné mít nízký porost a tak delší doba sklizně znamená více práce s kosením a více jízd na místo.

Obecně lze říci, že ranější odrůdy jsou v našich klimatických podmínkách spolehlivější.

Pozdní odrůdy u nás většinou nestihnou plně dozrát a často ztrácejí listy příliš pozdě.

Mezi kříženci patří 'Ecker 2' k nejranějším odrůdám – dozrává už začátkem září (ranější už jsou jen některé čisté C. Crenaty), potom už následuje mnoho raných odrůd, např. 'Bouche de Betizac', 'Precoce Migoule'. Střední dobu zrání mají 'Szego', 'Marigoule' a 'Marsol'. 

Nejpozdější odrůdy z naší nabídky jsou 'Gillet', 'Bergantz', 'H2', 'Roubamon' a 'Dorree de Lyon'.

Dalším důvodem, proč podle nás postupná sklizeň není až tak nutná, je, že se plody kaštanovníku před konzumací na minimálně 2 týdny uskladňují, aby rozvinuly své aroma a byly lépe loupatelné. Plody kaštanů lze bez problému v lednici skladovat do vánoc a déle.

Kaštanovník je jednodomá dřevina: jednopohlavní květy jsou prostorově oddělené, na jednom jedinci se však nacházejí obě pohlaví. To znamená, že všechny stromy mají samičí květy, které se po oplodnění začnou vyvíjet v plod.

Toho času produkujeme stromky v okrasném režimu. Bohužel takto nemůžeme dodat kaštanovníky ani jako lesní, ani jako ovocné dřeviny. Pracujeme na rozšíření stávající registrace naší školky na ovocnou, takže pravděpodobně budeme moci dodávat odrůdové kaštovníky jako ovocné dřeviny na podzim 2027.

Evropský jedlý kaštan (Castanea Sativa) bývá napadán různými škůdci a nemocemi, jež byly dovlečeny v posledních letech. ČR se jim prozatím poměrně vyvarovala, avšak není důvod věřit, že to takto zůstane. Jedlý kaštan japonský (C. Crenata) a jedlý kaštan čínský (C. Mollissima) se oba vyznačují resistencí až imunitou proti těmto chorobám.

Křížením evropského jedlého kaštanu s asijskými kaštany se proto nabízí možnost sadit kaštany s chuťovými a růstovými vlastnostmi Sativy, které resistenci asijských kaštanů častečně až úplně přebírají.

Ve skratce:

• Semenáče jsou skoro vždy zdravější
• Semenáče jsou cenově mnohem dostupnější
  
• Semenáče kaštanů nejsou sice nikdy přesně jako rodiče, ale na rozdíl od např. jabloní jsou plody vždy poměrně dobré, ne-li dokonce lepší

Ačkoli se snažíme nabízet odrůdy, které dobře rostou a plodí ve středoevropských klimatických podmínkách, ve skutečnosti neexistuje žádná odrůda, která by byla speciálně selektovaná pro místní podmínky.
Kromě toho, že lesní kaštany, jak rostou v některých částech České republiky, nebo starší stromy, jak je někdy můžeme najít v parcích, mají obvykle malé a často obtížně loupatelné plody, nemají také žádnou odolnost vůči chorobám a parazitům, které se v Evropě stále více šíří (korová nekróza, hniloba kořenů, žlabatky).
Pokud tedy chceme získat co nejlepší odrůdy nebo genotypy pro naše podmínky (včetně migrujících chorob a změn klimatu), musíme šlechtit nově. Nejvíce na snáze je vysazování semenáčů odrůd, které mají požadované vlastnosti, a z nich selektovat.
U semenáčů kaštanů je naštěstí mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít podobné vlastnosti plodů jako jejich rodiče, než například u jablek nebo jiných druhů ovoce.
Pokud se mladé semenáče (dobrých rodičů) vysadí na husto (např. každé dva metry s roztečí řad např. 10 metrů), lze předpokládat, že po vyselektování těch méně kvalitních zůstane výsadba s dobrou kvalitou plodů, která je potenciálně lépe přizpůsobena místním podmínkám než výsadba roubovaných odrůd. Navíc bývají semenáče bujnější.
Kříženci kaštanů obvykle plodí první plody ve třetím až pátém roce života, takže není třeba se obávat, že by se jednalo o projekt na celý život.

tejně jako u všech ostatních rostlin se každý semenáč liší od svých rodičů. Na to, aby tedy vysazovaný strom splňoval požadované vlastnosti, je třeba vegetativně namnožit známou odrůdu.
Nejlepším způsobem, jak toho u kaštanů dosáhnout, je roubování, ale existují i odrůdy, které lze množit řízky, buněčnými kulturami nebo vrstvením.
V současné době množíme výhradně roubováním na podnože ze semenáčů. To má tu výhodu, že semenáče obvykle mají silný a dobře vyvinutý kořenový systém.
Nevýhodou může být, že může dojít ke genetické nekompatibilitě mezi podnoží a roubem, tedy odumření roubu, a to obvykle v první sezóně po naroubování, někdy však i později. Další riziko je, že podnož nemusí nutně sdílet odolnost známé odrůdy.
Roubování kaštanů je složitější než u některých jiných dřevin:
1. Podnož musí být geneticky co nejblíže odrůdě - ideálně semenáč samotné odrůdy.
2. V době roubování musí být relativně teplo a stálé teploty po dobu několika týdnů (proto na množení roubovanců využíváme fóliovník)
3. Vlhkost půdy by neměla být příliš vysoká
I přes splnění všech tří podmínek je úspěšnost často nižší než u některých jiných dřevin (zejména při roubování C. Mollissimy a jejich hybridů). To se pak odráží v ceně roubovaných kaštanů.
Kaštany mají sklon k intenzivnímu vyhánění z kořenů. Tento růst je třeba udržovat pod kontrolou, nemá-li podnož přerůst kultivar.
Pokud roub po výsadbě odumře, má smysl nechat podnož růst a zjistit, jestli sama nemá dobrou kvalitu plodů, nebo ji v opačném případě znovu naroubovat.
Roubovance kaštanů obvykle zůstávají menší než semenáče stejné genetiky (vyška obvykle dosáhne 8-12 m).
Roubované kaštany se obvykle vysazují ve vzdálenosti asi 10 m.
Při intenzivním pěstování se používají i vzdálenosti pouze 4 x 8 m, přičemž by se potom do 15 let měla polovina stromů vykácet.

Mnoho odrůd kaštanů kvete v prvním roce po naroubování. Je radno tyto květy odstranit, aby mladý stromek neplýtval energii na vytvoření malého množství plodů a mohl vložit více energie do svého vývoje.

Air-pruning, anebo řez pomocí vzduchu, je způsob ovlivnění kořenového systémů pomocí speciálních kontejnerů.

Jedlé kaštany obvykle už v prvním roce vytvoří metr dlouhý kůlový kořen - pokud jsou tedy školkovány v zemi, je téměř nemožné je vykopat bez poškození. Mechanické zakracování kořenů při konvenčním školkování zvyšuje pravděpodobnost kořenové hniloby.

Při výsadbě sazenic v konvenčním kontejneru se kořeny budou s největší pravděpodobností vyvíjet do kruhu po obvodu kontejneru, což vede k horšímu ujímání po výsadbě a v nemála případech nadoživotní narušení růstu stromu .

Air-pruning představuje dobrý kompromis: Kůlový kořen se v požadované hloubce díky natrefení na vzduch přestane vyvíjet a namísto toho vytváří kolmé boční kořeny. Toto tvarování kořenu následně při výsadbě do krajiny zvyšuje míru ujímání a napomáhá tak kořenovému systému v nerušenému vývoji.

Kaštanovníku setému se daří na různých typech podloží. Nejvíc prosperuje na dobře provzdušněných a nezabahněných půdách, mírně až středně vlhkých s rozmezím pH od 4 do 6,5.
Kaštanovníkům setým vyhovuje obsah organické hmoty 2%-3% (a víc), vysoký obsah draslíku a fosforu, zato co nejméně volného vápníku. Propustné hlínité nebo písčito-hlínité půdy a půdy sopečného původu jsou ideální. Na oglejených, těžkých jílovitých půdách se stojící vodou se mu nedaří – už jen kvůli jeho náchylnosti na kořenovou hnilobu (Phytophthora a Armillaria mellea).
Na rozdíl od kaštanovníku setého vykazují asijské druhy kaštanovníku (C. Crenata a C. Mollissima) proti kořenové hnilobě značnou rezistenci. Snesou těžší půdy s větší vlhkostí. Jelikož ale tyto druhy nekoření tak hluboko, tak si neumí poradit s letním vysycháním půdy tak dobře jako kaštanovník setý, a to díky mohutnému kořenovému systému a dlouhému kůlovému kořenu, který vytváří již jednoleté semenáčky.
V nynějším období klimatických změn proto nabyly významu kříženci kaštanovníku setého a asijských druhů: potenciálně mohou vykazovat velkou klimaplasticitu. Je ale nutno dodat, že stojící voda je ohrožením pro všechny druhy kaštanovníku.

Kaštanovníky zpravidla tolerují studené zimy (až -28°C) a hodí se do průměrných teplot 8-15°C, s průměrnou teplotou 10°C po dobu minimálně 6 měsíců.

Podobně ale jak u jiných ovocných dřevin jsou problémem jarní mrazy, při kterých mladé výhonky mohou zmrznout. Toto je problémem především u mladých stromů a hlavně v nížinách, kde se studený vzduch drží. Je tedy riskantní volit ranou odrůdu pro stanoviště, kde k mrazům po vyrašení může dojít. Doba rašení je u kaštanovníku japonského v teplých podmínkách i o měsíc dřív u kaštanovníku setého. Nicméně máme tu zkušenost, že v chladnějších klimatických podmínkách kaštanovník japonský vyraší zhruba jen o týden dřív než kaštanovník setý.

Ačkoli je kaštanovník setý v reáliích českého lesnictví považován za polostinnou dřevinu, snášející větší zástin než dub, tak pro účel produkce plodů vyžaduje slunné stanoviště, tak jak ostatní asijské druhy.

Kaštanovníky se přirozeně vyskytují především v mírném pásmu, v oblastech s ročními srážkami od 700 – 1500mm, a v nízkých zeměpisných šířkách se jim daří jak ve výškách 1800 mnm (Kavkaz), tak i přimo u moře (Calabrie, Thessalie).

Uvádí se, že kaštanovníky čínské a eurojaponské hybridy mají poněkud vyšší nároky na vláhu – okolo 1200-1300 mm za rok, zatímco Evropským a japonským postačí okolo 800-900mm. Nicméně je důležité mít na vědomí, že tyto údaje vychází z teplých oblastí původního rozšíření, kde srážky převažují v zimním období. V naších podmínkách, kde je období srážek spíše v období vegetace a zimní srážky se díky zamrzlé půdě akumulují v podobě sněhu a půdu nasytí na jaře, je roční úhrn srážek proto lépe pro rostlinu využitelný. Můžeme tak říct, že v naších podmínkách kaštanovníkům postačí okolo 500 mm ročního úhrnu, přičemž se ale přesto doporučuje počítat se závlahou mladých stromků.
V mírných pásmech se doporučuje kaštanovník evropský sázet do poloh do 700-800 mnm – co se ale hybridů týče, tam se udávají polohy do 600 mnm. Výhodou při volbě stanoviště je již výše zmíněná svažitost terénu, která zajistí odtok studeného vzduchu a nadměrné vody.

Nejranějším odrůdám kaštanovníků v Evropě plody dozrávají od konce srpna, nejpozdějším pak ještě v polovině listopadu. Pro sklizeň plodů nejpozdější odrůdy proto jinde než ve Středomoří nemají význam: v chladnějších oblastech střední Evropy obvykle plody nestihnou dozrát nebo je v době zrání už kvůli vlhkému počasí napadne plíseň.

Kaštanovníky kromě kořenové hniloby (Phythophtora) ohrožuje i korová nekróza kaštanu, způsobena houbou Cryphonectria parasitica (Syn.: Endothia parasitica). Oproti kaštanovníku setému vykazují asijské druhy značnou rezistenci. Proto se právě odrůdy Euroasijských hybridů staly favority moderních výsadeb.

V případě korové nekrózy existuje očkování stromů hypovirulentními kmeny Cryophonectrie. Tyto kmeny jsou méně patogenní, tedy pro stromy méně zhoubné – napadená místa strom zpravidla dokáže zahojit.

Dále je pro kaštanovníky hrozbou i žlabatka (Dryocosmus kuriphilus), přičemž bylo v Japonsku v šedesátých letech minulého století vyselektováno několik odrůd s nižší náchylnosti k napadení žlabatkou. Pravdepodobně se pak tyto odrůdy exportovaly pro další křížení s kaštanovníkem setým.

Při volbě stanoviště výsadby je proto důležitým faktorem i výskyt starších porostů kaštanovníků setých – takové porosty se snadno mohou stát zdrojem zmíněných patogenů a tím novou výsadbu ohrozit.

Zatímco kořenová hniloba je pro napadený strom smrtelnou, nekróza kaštanu zabije jen nadzemní část, což v důsledku jen znamená, že napadený strom posléze znovu vyrazí z kořenů a tak vznikne přirozený výmladkový porost. Produkci plodů takto ale samozřejmě nelze udržet.

Napadení žlabatkou ohrožuje pouze produkci plodů – sklizeň se tak může zredukovat o 60-80%. V Číně, oblasti původního rozšíření kaštanové žlabatky, účinně její populace omezuje řada přirozených nepřátel, zejména parazitických blanokřídlých (chalcidky), z nichž některé druhy se jeví jako vhodné pro metodu masového vypouštění. Čínský druh krásenky Torymus sinensis byl jako organismus pro biologickou ochranu již introdukován do Japonska a Koreje, kde se jeho masové vypouštění ukázalo jako úspěšná metoda ochrany. V roce 2005 byla tato krásénka pro biologickou ochranu v evropských podmínkách poprvé zavedena v Itálii.

V Číně je další strategií v boji proti žlabatce lemování výsadeb kaštanovníku čínského ekonomicky nevýznamným druhem, kaštanovníkem Seguinovým (Castanea seguinii), který žlabatka preferuje. Napadené nadzemní části těchto pásů se potom každoročně včas sklidí a spálí, což výrazně množení žlabatek omezí.

Rod kaštanovník (Castanea) patří, stejně jako například dub, do čeledi bukovitých (Fagaceae) a zahrnuje zhruba 12 druhů dřevin vyskytujících se v mírném pásmu severní polokoule. 

V Evropě se přirozeně vyskytuje jen jeden domácí, resp. zdomácnělý druh: kaštanovník setý neboli jedlý kaštan (Castanea sativa). Dalšími celosvětově hospodářsky významnými druhy jsou kaštanovník čínský (C. Mollissima) a kaštanovník japonský (C. Crenata).
Růstový habitus kaštanovníku setého je podobný tomu jeho příbuzného – dubu: Na volnu vytvoří mohutnou, rozložitou korunu, o šířky třeba i 20m. V dospělosti je obvykle 20–25 metrů vysoký a dožívá se běžně 200 let, v příznivých oblastech i výrazně více. 

Kaštanovník čínský dosahuje o něco menšího vzrůstu a u kaštanovníku japonského se počítá s výškou jen do cca 12m.

Další odlišností druhů je charakteristika listů: Kaštanovník čínský má obvykle spodní strany listů, mladé výhonky a plody jemně plstnaté (od toho jeho latinské přízvisko "mollissima": velmi měkký). Kaštanovník japonský má protáhlejší listy než kaštanovník setý.

Rod kaštanovníků je autoinkompatibilní, to znamená, že je u kaštanovníků zabráněno samoopylení – u některých druhů geneticky (nekompatibilní allely, sterilní pyl), u jiných morfologicky (dichogamie, tj. dozrávání blizen a prašníků v různý čas) – jsou tedy prakticky cizosprašné a vyžadují opylovače.
Pro úspešné opylování je tedy potřeba vysadit nejméně dvě odrůdy s k sobě se hodícími obdobími květu, přičemž vyšší počet odrůd zvyšuje úspěšnost a tím i výnos.
Kaštanovník je jak větrosprašný, tak i hmyzosprašný. Větrem může pyl být rozptýlen v rozsahu více než 30 km, nicméně bývá hustota pylu v závislosti na směru větru a vlhkosti vzduchu po 20-30m už nízká. Hmyzosprašný je především ve vlhkých podnebních podmínkách, při kterých se pyl stává lepkavým.
Uvádí se, že pro květ kaštanovníku setého a jeho opylování jsou ideální teploty 27-30°C. Nicméně bylo selektováno několik kultivarů, především euroasijských hybridů, které nemají takové teplotní nároky.