půda

Kaštanovníku setému se daří na různých typech podloží. Nejvíc prosperuje na dobře provzdušněných a nezabahněných půdách, mírně až středně vlhkých s rozmezím pH od 4 do 6,5.
Kaštanovníkům setým vyhovuje obsah organické hmoty 2%-3% (a víc), vysoký obsah draslíku a fosforu, zato co nejméně volného vápníku. Propustné hlínité nebo písčito-hlínité půdy a půdy sopečného původu jsou ideální. Na oglejených, těžkých jílovitých půdách se stojící vodou se mu nedaří – už jen kvůli jeho náchylnosti na kořenovou hnilobu (Phytophthora a Armillaria mellea).
Na rozdíl od kaštanovníku setého vykazují asijské druhy kaštanovníku (C. Crenata a C. Mollissima) proti kořenové hnilobě značnou rezistenci. Snesou těžší půdy s větší vlhkostí. Jelikož ale tyto druhy nekoření tak hluboko, tak si neumí poradit s letním vysycháním půdy tak dobře jako kaštanovník setý, a to díky mohutnému kořenovému systému a dlouhému kůlovému kořenu, který vytváří již jednoleté semenáčky.
V nynějším období klimatických změn proto nabyly významu kříženci kaštanovníku setého a asijských druhů: potenciálně mohou vykazovat velkou klimaplasticitu. Je ale nutno dodat, že stojící voda je ohrožením pro všechny druhy kaštanovníku.