opylování

Rod kaštanovníků je autoinkompatibilní, to znamená, že je u kaštanovníků zabráněno samoopylení – u některých druhů geneticky (nekompatibilní allely, sterilní pyl), u jiných morfologicky (dichogamie, tj. dozrávání blizen a prašníků v různý čas) – jsou tedy prakticky cizosprašné a vyžadují opylovače.
Pro úspešné opylování je tedy potřeba vysadit nejméně dvě odrůdy s k sobě se hodícími obdobími květu, přičemž vyšší počet odrůd zvyšuje úspěšnost a tím i výnos.
Kaštanovník je jak větrosprašný, tak i hmyzosprašný. Větrem může pyl být rozptýlen v rozsahu 30 km – 100 km, nicméně bývá hustota pylu v závislosti na směru větru a vlhkosti vzduchu po 20-30m už nízká. Hmyzosprašný je především ve vlhkých podnebních podmínkách, při kterých se pyl stává lepkavým.
Uvádí se, že pro květ kaštanovníku setého a jeho opylování jsou ideální teploty 27-30°C. Nicméně bylo selektováno několik kultivarů, především euroasijských hybridů, které nemají takové teplotní nároky.