choroby a škůdci

Kaštanovníky kromě kořenové hniloby (Phythophtora) ohrožuje i korová nekróza kaštanu, způsobena houbou Cryphonectria parasitica (Syn.: Endothia parasitica).  Oproti kaštanovníku setému vykazují asijské druhy značnou rezistenci. Proto se právě odrůdy Euroasijských hybridů staly favority moderních výsadeb.

V případě korové nekrózy existuje očkování stromů hypovirulentními kmeny Cryophonectrie. Tyto kmeny jsou méně patogenní, tedy pro stromy méně zhoubné – napadená místa strom zpravidla dokáže zahojit.

Dále je pro kaštanovníky hrozbou i žlabatka (Dryocosmus kuriphilus),  přičemž bylo v Japonsku v šedesátých letech minulého století vyselektováno několik odrůd s nižší náchylnosti k napadení žlabatkou. Pravdepodobně se pak tyto odrůdy exportovaly pro další křížení s kaštanovníkem setým.

Při volbě stanoviště výsadby je proto důležitým faktorem i výskyt starších porostů kaštanovníků setých – takové porosty se snadno mohou stát zdrojem zmíněných patogenů a tím novou výsadbu ohrozit.

Zatímco kořenová hniloba je pro napadený strom smrtelnou, nekróza kaštanu zabije jen nadzemní část, což v důsledku jen znamená, že napadený strom posléze znovu vyrazí z kořenů a tak vznikne přirozený výmladkový porost. Produkci plodů takto ale samozřejmě nelze udržet.

Napadení žlabatkou ohrožuje pouze produkci plodů – sklizeň se tak může zredukovat o 60-80%. V Číně, oblasti původního rozšíření kaštanové žlabatky, účinně její populace omezuje řada přirozených nepřátel, zejména parazitických blanokřídlých (chalcidky), z nichž některé druhy se jeví jako vhodné pro metodu masového vypouštění. Čínský druh krásenky Torymus sinensis byl jako organismus pro biologickou ochranu již introdukován do Japonska a Koreje, kde se jeho masové vypouštění ukázalo jako úspěšná metoda ochrany. V roce 2005 byla tato krásénka pro biologickou ochranu v evropských podmínkách poprvé zavedena v Itálii.

V Číně je další strategií v boji proti žlabatce lemování výsadeb kaštanovníku čínského ekonomicky nevýznamným druhem, kaštanovníkem Seguinovým (Castanea seguinii), který žlabatka preferuje. Napadené nadzemní části těchto pásů se potom každoročně včas sklidí a spálí, což výrazně množení žlabatek omezí.